Nechtěný pobyt

21. prosince 2010 v 15:44 | Penelope |  Jednorázovky - O
Svítí slunce. Směje se na mě přes okenní tabulku. Asi se mně posmívá že nemůžu za ním vyběhnout do zahrady. Musím být tu zavřená, jako vězeň, vyčkávající na poslední soud. Po tváři se mi vykutálela slza. Skápla na kamenou podlahu. Takhle jsem to nemohla nechat. Rozčílila jsem a seskočila z parapetu na tu studenou podlahu. Vyšla jsem ze dveří. Seběhla dolů do přízemí. Spočinula jsem naproti velkým kovaným vratům, které vedly do té volné přírody. Nespravedlnost. Zkusila jsem zabrat za velkou pozlacenou kliku. Zamčeno. Proč? ptala jsem se sama sebe. "Co to děláš?!" ptal se přísný hlas od schodů. Ohlédla jsem se. Stála tam. Prý vychovatelka, ale já věděla co je to za potvoru. Tato žena se snažila vytřískat z mých rodičů peníze, kteří jí na to skočily, že mne pohlídá, když budou na dovolené v Americe. Neodpověděla jsem jí. Vyběhla jsem na nejvyší místnost v téhle budově, která nesla jméno: Misionářský dům pro výchovu mladých dětí. Byl to obrovský dům podobný zámku. Zadívala jsem se do malého okýnka, v malé místnosti, na vrcholku nejvyšší věže. Viděla jsem třpytící se moře, šumící stromy v malém lesíku, v dály městečko do kterého mi bylo odepřeno se podívat, daleko od mého skutečného domova, od mých rodičů, v zajetí téhle ženské. Zase se mi chtělo brečet. Když v tu chvíli jsem spatřila za zdí tohoto pozemku chlapce. Díval se na mne a usmíval se. Taky jsem se na něj usmála. Najednou jsem uslyšela řev, k chlapci se blížila vychovatelka a očividně na něj křičela. Chlapec jí nejspíš odpověděl. Bohužel jsem jejich rozhovor z takové výšky neuslyšela. Vychovatelku nejspíš chlapcova odpověď líbila. Zavolala na zahradníka, něco mu rozkázala a ukazovala na chlapce. Ten ho popadl za rameno a táhl ho dovnitř. Vychovatelka se ještě pořád samolibě usmívala. Celá vylekaná jsem běžela do haly a tam se schovala za skříň plnou starých knih, aby mne přicházející nespatřily. Za zlomek vteřiny se rozletěly dveře, zahradník stršil chlapce dovnitř. "Tak tady je váš nový domov pane." zachechtal se a odešel. Do této chvíle jsme byly tady jen já, dvě dívky a malý chlapeček. Ty dívky byly jednovaječná dvojčata - bylo jim tak deset let - ,a malý klučina kterému bylo jen sedm. Tyto tři děti byly sirotci a narozdíl ode mne bydleli tu napořád. Ale tento nový chlapec kterého přivedl zahradník byl asi tak stejně starý jako já, nanejvíš 15. Smutně se díval po hale a prohlížel si svůj nový domov. "Ahoj." osmělila jsem se a vyšla z mého úkrytu. "Ahoj," odpověděl chlapec, "ty tu také bydlíš?". "Jen na dva měsíce," usmála jsem se, "ty jsi sirotek? Proto tě odchytli?". "Moji rodiče zemřeli ve válce a doteď jentak bloudím od domu k domu, ale vyhovuje mi to." zamračil se chlapec. "Jak se jmenuješ? Já jsem Penelope, ale můžeš mi říkat Penny." natáhla jsem ke chlapci ruku. Ten mi to však neoplatil. "Jmenuji se Jack. To tady bydlíš sama? A já tu budu napořád?" otázal se kluk. "Ne jsou tu další tři děti, také sirotci. A jestli tu budeš napořád, tak to asi jo!" zamračila jsem se a vydala se ke schodišti. "Ty jseš divná!" zašklebil se Jack. "A to jako proč? Protože mám rodiče?" vyprskla jsem a odběhla do svého pokoje. Tím se mě velmi dotknul. Jak sem byla rozčilená ani jsem se neohlídla. A kdyby jsem se otočila, uviděla by jsem Jackův provinilí a smutný výraz. Když jsem vešla do pokoje, svalila jsem se na postel a s očima plnýma slz jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog??? :D

Ano, moc! :D
Trochu. :/
Ne :(

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 2. června 2011 v 9:31 | Reagovat

seš divná :D ten kluk se s tim taky nepáral :D  :D  :D a kdyby to mělo pokračování, tak by mohli uspořádat vzpouru :-D

2 penelopeo penelopeo | Web | 2. června 2011 v 14:31 | Reagovat

[1]: :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama