První povídka

20. prosince 2010 v 16:49 | Penelope |  Jednorázovky - O
Ahoj Penny,
jakpak se máš??? Pročpak jsi nepřišla do školy? Jsi v pořádku? Přijdeš na můj večírek?
Stella

Objevilo se na displeji mého telefonu.
"Kdopak to byl?" ozve se příjemný hlas z kuchyně. "To byla jenom Stella mami, měla o mě starost." vysoukala jsem ze sebe odpověď a horlivě odepisovala.

Čau Stello,
omlouvám se, že jsem ti nezavolala. Úplně jsem na to zapomněla. Musím se zeptat mamky, snad mi to dovolí. Včera jak jsem od vás pospíchala domů, uklouzla jsem na omrzlých schodech a zlomila si ruku. Doktoři říkají, že můžu jít klidně zítra do školy. Naštěstí je to jenom pravá. :D
Penny

Doufám, že to pochopí, pomyslela jsem si a ohmatala si zlomené předloktí. Zaškrundalo mě v žaludku, tak jsem urychleně vypnula notebook a vypravila se do kuchyně. Z té se linula překrásná vůně, protože mamka zrovna něco kuchtila k večeři. Naše kuchyň byla malá, ale útulná místnůstka. Uprostřed se pyšnil tmavý stůl s krajkovým ubrusem. "Kde je táta?" zeptala jsem se. "Musel jet na nákup, protože už tady po vás nic nezbylo!" usmála se maminka. V tu chvíli se ze svého pokoje přiloudal Jeremy.
Jen co vstoupil do pokoje, žďuchnul mě do žeber. "Á, to bolí!" zaječela jsem. Jeremy se jen tupě chichotal. Vážně jsem nevěděla, co se mu vůbec odehrává v mozku, pokud teda nějaký měl. "Nech svou sestru na pokoji." otočila se mamka. Já se jenom na bratra mračila. Vždycky se zavírá ve svém pokoji, tak proč tam nezůstane? Jeremy něco nesrozumitelně zamumlal, ve smyslu jako "ano, mami" a zabořil nos do své oblíbené sci-fi knížky. Já jsem se uklidnila a začala do sebe ládovat nudlovou polévku, kterou mamka zrovna dokončila.
Za vchodovými dveřmi zarachotily klíče a ty se otevřely. Táta přijel domů! "Ahoj rodino." ozvalo se z předsíně. "Ahoj!" odpověděli jsme. Když táta vešel do kuchyně, všichni jsme se ho lekli. Byl celý od sněhu, jak hustě venku sněžilo, v rukách držel asi pět plných tašek. Vypadal jako yeti.
Jeremy se vrátil do svého pokojíku a já se rozesmála. "Zlato, jak to vypadáš?" povzdychla si maminka. "Budu tu muset znovu vytřít!" Tatínek ji políbil a řekl, že to udělá sám. Položil tašky na stůl a šel se převléct. Já se mezitím zeptala: "Mami, mohla bych jít na ten Stellin večírek? Má dneska narozeniny a budou tam i ostatní holky."
Mamka měla plné ruce práce s nákupem, tak si s odpovědí dala na čas. "Ano můžeš, ale dej na sebe pozor a přijď domů včas!" S těmito podmínkami jsem souhlasila. Odběhla jsem do svého pokoje, abych se převlékla. Se sádrou to šlo velmi špatně. Vzala jsem si svou příruční tašku, mobil a klíče……. sakra něco schází, ale co??? Dárek pro Stellu! Ou, já žádný nemám. Jak jsem si zlomila tu ruku, úplně jsem na dárek zapomněla! No snad mi to odpustí, doufala jsem. Rozloučila jsem se s rodiči a vyrazila. Stella bydlela s rodiči a malou sestřičkou v patrovém domku o blok dál. Byla to moje nejlepší kamarádka. Zazvonila jsem u branky a z otevřeného okna v prvním patře se ozvalo: "Ahoj Penelope, Stella si už myslela, že nepřijdeš. Hnedka jsem dole!"
To byla její maminka. Měla blond vlasy jako Stella a byla světoznámou spisovatelkou, kdežto Stellin otec byl vážený právník. Byla to bohatá rodina a já tam byla vždy vítaná. Za chvilku otevřela a já mohla vejít. Byl to přepychový dům s bazénem a zahradou. To už sešla dolů i Stella a další dvě dívky. Jedna byla menší, s hnědými vlasy. To byla Billie, chytrá a milá. Druhá byla naopak vysoká a měla kudrnaté, blonďaté skoro bílé vlasy a modré oči. Jmenovala se Lisa, s hlavou vždycky v oblacích. Stella měla vlasy rovné a vyznačovala se svými trhlými nápady. Všechny tři se na mne smáli. "Ahoj." pozdravila jsem a moje kamarádky mi pozdrav oplatili. Stella, která byla nejvíc zvědavá, mi začala okukovat předloktí. "Je to jenom sádra, oni mi neamputovali ruku!" zazubila jsem se, když Billie a Lisa se ke Stelle přidali. Ale usměv mi zvadnul, protože Billie navrhla, že by se mělo začít přát a já si vzpomněla, že nemám dárek. "Stello," obrátila jsem se ke kamarádce "víš, jak se mě stala ta nehoda s tou rukou, úplně jsem zapomněla ti koupit dárek. Nenapadlo mě to. Promiň.". "To nevadí, alespoň jsi tady, ne???" usmála se Stella. Popřála jsem jí a holky předali dárky. Poté jsme se odebrali do Stellina pokoje, kde na nás čekal dort a ledová coca-cola. Billie pustila hudbu. Výborně jsme se bavili.
Najednou se mi rozezvonil mobil, že by bylo tak pozdě? Vzala jsem to a z druhé strany se ozvalo: "Pojď už domů Penelope, je skoro půl jedenácté, zítra musíš do školy! " Takže je pozdě, upřeně jsem se dívala na hodiny. Vůbec jsme si toho nevšimly. I Billie musela domů. Lisa si domluvila, že u Stelly přespí.
Tak jsme se rozloučily, a šli domů. Venku byla tma jako v ranci a začalo sněžit. Já i Billie jsme milovaly sníh. Takový krásný pocit, když vločky v poryvech větru padají na zem.
Billie bydlela naproti nám. Takže jsme měli stejnou cestu. Když jsme došli do naší ulice, rozloučily jsme se a každá vešla do svého domku.


Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…… Zvoní budík. Zase vstávat. "Vzbuď se Penny! Už je ráno zlato." slyším za dveřmi. Překulím se na bok, otevřu oči a na stěně polepené plakáty známých hvězd hledám hodiny. Je sedm hodin. Oblékla jsem se, roztáhla rolety a jdu se nasnídat. V kuchyni na stole čeká miska müsli a sklenička mléka. Hodila jsem si tašku na ramena, rozloučila jsem se a vyšla na ulici. Naproti jsem zahlédla Billie. "Billie, počkej. Billie!" zakřičela jsem. Kamarádka se otočila a zastavila se. "Nemusíš tak křičet. Nejsem hluchá." usměje se. Doběhla jsem jí a vydali jsme se společně do místní akademie. To je veliká škola s ještě větším prostranstvím. V půlce naší cesty se k nám přidaly i Stella s Lisou. Vstoupily jsme obrovskými kovanými dveřmi do rozlehlé haly. Tam jsme se rozdělily. Já a Billie jsme byly v jiném oddělení, takže jsme vešly do levé šatny. Lisa se Stellou šly do pravé. I když jsme byli rozdělené, některé hodiny jsme měli společné a přestávky jsme také trávili pospolu.
V mojí třídě je dohromady pět holek a dvanáct kluků. Ty tři dívky tvořily partu, která pořádala hnutí proti nám normálním. Prostě jenom ztrpčovaly život. Když jsme s Billie vstoupili do třídy, ozývalo se ze všech stran šuškání. Klára, Vanessa a Nicol - tak se ty tři jmenovaly - na nás hodily vražedný pohled a začaly se smát. Každý den a celý rok to tak bylo. Nic jsme si z toho nedělaly, ignorovaly jsme je a sedly jsme si do naší poslední lavice, pojmenované "pro autsajdry" .
Dnes jsme se měli dozvědět naši známku z mega písemky z fyziky. Samozřejmě že jediný jedničky jsme dostaly my dvě a celou třídou se rozlehlo: šprti!!!
My jsme se naoplátku na ně ošklivě zašklebily. Když jsme se vypravily po konci vyučování domů, tak nás potkaly Stella s Lisou. Všechny jsme se vydaly přes park do naší oblíbené kavárny.


P.S.: omlouvám se kdyžtak za chyby, je to přece jenom moje první dílo :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 billieroschet billieroschet | Web | 21. prosince 2010 v 12:06 | Reagovat

But se mi to jenom zdá nebo snad podoba jmen není jen náhodou?Penny?:D

2 penelopeo penelopeo | 21. prosince 2010 v 14:23 | Reagovat

Nn není :D Billie vítej v mé povídce xD

3 billieroschet billieroschet | Web | 23. prosince 2010 v 12:55 | Reagovat

:D.Mám ještě jednu otázku. Není náhodou Stella=Lucka?Hodilo by se to . Jinak mimochodem se mi ta povídka strašně líbí.

4 penelopeo penelopeo | Web | 25. prosince 2010 v 8:04 | Reagovat

Díky a jo je to ona :D xP

5 Šílenej Šílenej | Web | 2. června 2011 v 9:20 | Reagovat

to je děs, že jsou takovýhle slepice úplně všude, my je taky měli, jen se jmenovaly trošku jinak... ovšem Klára mezi nima na základce byla :D a na první dílo to byla špica!

6 penelopeo penelopeo | Web | 2. června 2011 v 14:30 | Reagovat

[5]: Ooo... Děkuju moc! :-D My takový mrchy máme ve třídě taky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama