Jsem (ne)obyčejná holka... (1/?)

29. ledna 2011 v 10:47 | Penelope
Jsem obyčejná holka, jménem Penelope O'Connel. Před dvěma měsíci jsem oslavila své třinácté narozeniny. Bydlím s rodinou v našem domku v Londýně. Chodí na základní školu s mými pěti kamarádkami. Žiju prostě normální život puberťačky.

"Uíííííííííííííííííí!!!" ozvalo se s obřím šplouchnutím a z koupelny se ozval udýchaný maminčin hlas: "Penny, zlato pojď mi pomoct." Zabouchla jsem knihu a jen co jsem vyšla z pokoje, proběhla přede mnou Isabella a zvolala svým zpěvavým hláskem:" Penny, Penny mamka volá!" a jako blesk zmizela. (Isabella, u nás doma jen Bella, byla moje šestiletá, uječená a stále aktivní sestřička, která jen málokdy dokázala zavřít svoji malou pusu) Obrátila jsem oči v sloup a otevřela dveře do koupelny. V koupelně byla učiněná spoušť (která byla u nás každodenní). Skoro celou kachlíkovou podlahu pokrývaly louže vody se zbytkem pěny, z vany (také celé od pěny) vykukovaly dvě uhihňané dětské hlavičky mých brášků a moje maminka (dokonce také celá od pěny) která dřepěla na promočené podlaze a pokoušela se zklidnit a vytáhnout kluky z vody. Jenže vykoupat takové dvojčecí dvouleté duo není jen tak a proto maminka potřebovala s takovou činností někdy píchnout. Teď se jí podařilo jedno neustále řehtající dítě vylovit, zabalit do modré osušky a pevně sevřít. Já se pokusila o totéž. A za chvíli se zadařilo. Už jsem také v náručí pevně držela další chechtající stvoření.

Pro informaci, první trpaslík, svíjející se v matčině sevření se jmenoval Jack a byl ten divočejší. Druhý trpaslík se mě usilovně snažil kousnout do palce (což si bohužel dost oblíbil) a všichni mu říkali Jeremy. Byly to jednovaječná dvojčata a byli jako Bella blonďatí. Jack měl na rozdíl od Jeremyho hnědé oči (to byla jediná věc podle které se poznalo kdo je kdo). Další náš sourozenec byla Elizabeth. Tuhle patnáctiletou puberťačky zajímali jen tři věci: 1. kluci (hlavně sportovci) 2. móda (na kterou nedala dopustit) 3. kámošky (dvě stejně zaměřené puberťačky). Její dokonalý obličej lemovaly tmavě hnědé kudrliny a pleť měla snědou. Jako by vypadla mamce z oka, úplná její kopie (i když jenom vzhledem). Málem bych zapomněla, poslední "dítě" byl osmnáctiletý Patrik, nejtišší člen rodiny. Měl hnědé oči a zrzavé vlasy. Rozum mohl rozdávat a po většinu času se zamykal do svého pokoje. Nosil brýle od neustálého čtení. Moje maminka dostala jméno Victorie (pokud babička s dědou mysleli, že vypadá jako bývalá anglická královna, tak to nejspíš potřebovali na oční) a zatím nepracovala, jelikož s nezbednými dvojčaty bylo práce až nad hlavu. Otec rodiny jménem Tom O'Connel pracoval jako ředitel jedné (docela dost výkonné) firmy. Vlasy měl ostříhané na černého ježka a jeho oči vypadali jako bezmračné nebe. Další obyvatelé našeho domu byla moje kočka Cleo a Patrikovi chlupatí pavouci a dlouhý had. Zbytek naší rodiny tyto potvory moc v oblibě neměly. Naše rodina vlastnila velký dům, proto každý sourozenec mohl mít vlastní pokoj (samozřejmě kromě dvojčat, protože a) byly to ještě malý caparti b) mamka nejspíš nechtěla ten bordel po nich uklízet dvakrát) a my tři nejstarší potomci jsme si mohli pokoj zamykat (JUPÍ). Kolem domku se rozléhala upravená zahrada, kde s oblibou řádili ti batolecí trpaslíci. V garáži nám stáli dvě auta (což byla v našem počtu doslova nutnost).

Teď jsme s maminkou oblékali ty lumpíky do čistých pyžámek (to byla taky dost těžká práce). Když se nám to povedlo, vyšli jsme z promočené koupelny a mamka houkla na Bellu, která utíkala zpátky chodbou, aby se šla taky vykoupat a zároveň trochu vytřela podlahu. Sešli jsme po schodech dolů, kde vedle ložnice rodičů spala dvojčata. Když byli trpaslíci bezpečně zaparkováni ve svých postýlkách a mě zatím skončila výpomoc, vyběhla jsem do třetího patra, kde byl můj podkrovní pokojíček a půda. Podrbala jsem Cleo za ouškem, lehla si na postel a začala číst mou oblíbenou knihu.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix LastranGe Bellatrix LastranGe | Web | 30. ledna 2011 v 20:24 | Reagovat

Zajímavá povídka.Koukám že ji cheš také udělat na díly. To je moc dobře. myslím že tvůj styl psaní se od první povídky na tomto blogu změnil.K lepšímu samozřejmě.

PS:Na lay-i se dohodneme pak ok?

2 penelopeo penelopeo | Web | 31. ledna 2011 v 14:10 | Reagovat

jj, děkuji, tvoje taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama