Nebezpečí (1/7)

10. ledna 2011 v 15:04 | Penelope |  Nebezpečí

Klečím na zemi a dívám se na veliký měsíc. Zdá se mi úžasně kouzelný. Jak si lehce pluje oblohou a hlídá každého jako anděl strážný. Vstanu, odhrnu závěs a otevřu prosklená dvířka na můj balkon. Bosýma nohama vstoupím na studenou podlahu a ovije mě studený větřík. Odtrhnu oči od okouzlujícího nebeského strážce a přejedu jimi celé město. Působí klidně a vyrovnaně jako kdyby také spalo. Ten pohled mě doslova omámí a unaví, najednou se mi chce strašně moc spát. Vejdu do mého pokoje a dvířka zavřu. Potichu vlezu do postele a ihned usnu.
***
Trhnu sebou a probudím se. Pokojík a okolní svět vypadá stále stejně, nic se nepohnulo, jako kdybych vůbec neusnula. Jediný rozdíl byl, že na balkoně stál jakýsi mladík a horlivě ťuká na okno. Já, která jsem přísně lpěla na pravidlech slušného chování, jsem odsuzovala nemravné návštěvy mladých mužů uprostřed noci a ještě k tomu přes balkon. Tak jsem posunkem tomu chlapci pokynula, že nechci žádné návštěvy, ale spát. Zatáhla jsem závěs před prosklenými dveřmi a hodlala jsem zase zpátky zalézt do postele. Jen co jsem se přikryla, znovu jsem uslyšela to protivné ťukání, které pomalu sílilo. Celá rudá vztekem jsem odtrhla závěs a uviděla, že mladík tiskne na okno kus sežmoulaného papíru, kde stálo: Otevři prosím! Otevřela jsem dveře a chtěla mu vytknout jeho hnusný rukopis. Chlapec však skočil dovnitř a dlaní mi zakryl ústa. Vzpouzela jsem se, a když se mi podařilo mladíkovu ruku z mého obličeje odtrhnout, řekla jsem:
"Co tu děláte!?".
"Okamžitě musíte pryč, slečno! Chtějí vás zabít!" zašeptal. "To je naprostá…." chtěla jsem odpovědět, ale v tu chvíli se ozval z dola pronikaví výstřel a mě i mému společníkovi ztuhla krev v žilách. Rychlostí blesku jsem si nazula balerínky, které byly jako první na dosah a přehodila jsem si přes sebe vlněný šál. To mě už mladík uchopil za ruku a strkal mě na balkon. "Jak se asi chcete dostat dolů?" pohrdavě jsem opáčila. Chlapec nic neřekl a přehoupl se přes zábradlí a skočil z prvního patra dolů. Já se zmohla jenom otevřít pusu. "To snad nemyslíte vážně!" řekla jsem. To se ozval další výstřel a křik naší hospodyně, který se nebezpečně přibližoval. Měla jsem slzy na krajíčku, ale také jsem se přehoupla přes zábradlí. Sklouzla mně ruka a spadla jsem přímo do mladíkovi nastavené náruče. "Já věděl, že se to stane." ušklíbl se a já celá naštvaná z toho, že jsem se tak strašlivě znemožnila a že ti neznámí útočníci musí otravovat zrovna v noci, jsem velmi zrudla. Můj zachránce mě pustil a vedl mě do naší zahrady, kde čekal na chlapce černý kůň. Jen co jsem se vyškrábala do sedla za mladíka, ozvala se třetí velká rána a můj domov začal hořet. Oheň se rychle rozrůstal a mě vyhrkly do očí slzy. Měla jsem už toho všeho dost. Chlapec popohnal koně a odjeli jsme od domu ve kterém jsem vyrůstala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 billieroschet billieroschet | Web | 10. ledna 2011 v 15:39 | Reagovat

Velice zajímavá povídka, jak jsem se dozvěděla tak v ní hodláš pokračovat.To je dobře.Já píšu taky na pokračování ted momentálně Obyčejný den v neobyčejné třídě.Napadlo mě přizvat tě ke spolupráci k třetímu dílu,tak se rozmysli a dej mi vědět.Předběžné téma by mohlo být :"Úžasná přestávka."Tak ahoj .

2 penelopeo penelopeo | Web | 10. ledna 2011 v 15:51 | Reagovat

Díky, jasně že bych chtěla :D

3 k-k-a-a-r-r-n-n-e-e-o-o-l-l-l k-k-a-a-r-r-n-n-e-e-o-o-l-l-l | 11. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

Máš moc hezký blog.Líbí se mi.

4 penelopeo penelopeo | Web | 12. ledna 2011 v 14:47 | Reagovat

Díky :D ten tvůj se mi také líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama