Nebezpečí (3/7)

10. ledna 2011 v 21:27 | Penelope |  Nebezpečí
Někdo mi zatřásl ramenem a znovu a potřetí. Doufám, že je to hospodyně, nejspíš jsem zaspala, pomyslela jsem si. Otevřu oči a čeká mě šok, nade mnou se sklání Jack s prstem na ústech. "Co se děje?" zašeptala jsem. " Vstávej! Musíme jet, jsou nám v patách." Jack už dávno zahladil po našem tábořišti stopy a kůň byl osedlán. Nasedli jsme a opatrně jsme vyjeli z lesa a ocitli jsme se uprostřed vysokých hor. Už se rozednívalo. Zpomalili jsme a já se zeptala:" Proč si mě přijel zachránit ty? A kam vlastně jedeme?" "Víš, ty vrahouni mi zabili moji rodinu a já je sledoval, abych je mohl v příležitostnou chvíli zabít a tak pomstít mé rodiče. Pokusíme se dojet do mého rodného města v Dračím lese. Chystá se válka, Penelope, velká válka a my jsme její součástí." pronesl. "Ale proč JÁ! Jsem obyčejná dívka bez rodičů, nikdy jsem v ničem tak moc nevynikala. Neumím s mečem ani zacházet, a že JÁ mám válčit?! To jste na špatné adrese!" vykřikla jsem. Jack seskočil a podíval se mně do očí. "Poslouchej, ty jsi byla předurčena, bez tebe náš národ padne a král Borterg nastolí nám všem krutovládu. Ty jsi naše největší šance." mladík se odmlčel a já začala hladit koně, na kterém jsem seděla. "Jak se jmenuje?" optala jsem se už klidnějším hlasem. "Erein a je to klisna." odpověděl a také poplácal krásnou klisničku, která spokojeně řehtala. Rozhodli jsme se zase pokračovat v naší cestě. Při setmění jsme dorazily do přístavního městečka Remon, kde jsme se rozhodli načerpat zásoby na další cestu, a Jack mi slíbil, že mi opatří nějaké slušnější ošacení. Já jsem měla zůstat schovaná v lesíku s Erein a on všechny tyto položky obstarat. Když mladík odešel, sedla jsem si a čekala a čekala. Uplynulo asi půl hodiny a Jack se nevracel. V tom jsem uslyšela nějaké šustění, naivně jsem si myslela, že je to on. "Podívej kdopak to tu je. Tu jsme zrovna hledali! To nás pán pochválí." ozvalo se a já stála tváří v tvář svým nepřátelům. Nebyli to ani lidé ani zvířata, odporně páchli a byli vyzbrojeni obřími sekyrami. Sotva jsem vykřikla a pokusila se bránit. Chytili mne a praštili rukojetí jejich zbraně. Před očima mi všechno zčernalo a já upadla do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog??? :D

Ano, moc! :D
Trochu. :/
Ne :(

Komentáře

1 billieroschet billieroschet | Web | 11. ledna 2011 v 16:02 | Reagovat

Zajímavý, to s tím omráčením jsem nečekala.

2 penelopeo penelopeo | Web | 12. ledna 2011 v 7:58 | Reagovat

Trochu dobrodružství. Pracuji na další kapitolce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama