Nebezpečí (4/7)

12. ledna 2011 v 10:26 | Penelope |  Nebezpečí
Šíleně mě bolí hlava. Na vůbec nic si nevzpomínám. Zvednu ruku a nad temenem nahmatám bouli. Přejedu si rukou obličej a nahmatám napůl zaschlou krev. Vyděsím se a pokusím se vstát. Jen co jsem se zvedla na nohy, z jedné vystřelila obrovská vlna bolesti. Zase jsem si sedla a se slzejícíma očima se rozhlédla, kde jsem. Byla to jakási kobka s malými dveřmi se zamřížovaným oknem. Oknem sem proudily paprsky nažloutlého světla svíček. Jinak byla všude černá tma. Seděla jsem v rohu kobky, kde mí věznitelé naskládali malou hromádku slámy. Přemýšlela jsem, kde bych se mohla nacházet a jak jsem se sem dostala. Lehla jsem si na záda a položila si ruce na břicho. Prsty se zabořily do další mazlavé tekutiny. Byla to opět krev. Vyhrnula jsem si moji noční košili poznamenanou blátem, vodou, krví a další špínou a mému zraku se naskytla příležitost spatřit dlouhou a hlubokou ránu, která začínala nad pupíkem a táhla se až k zádům. Vytékala z ní proudem krev a hnis. Vyděsila jsem se a vyhrkli mi slzy. Začala jsem křičet o pomoc, i když jsem věděla, že to k ničemu nebude.
Za dveřmi jsem uslyšela kroky a matný hlas. Zarachotily klíče a dveře se otevřely. Před prahem stál vysoký muž, oblečen celý v červeném a záda měl přikrytá černým pláštěm. Měl zlý obličej, ale překvapivě se usmíval. Dlouhé černé vlasy měl svázané do koňského ohonu. "Á Penelope, tak ty jsi vzhůru? Už jsme měli o tebe starost." spustil muž. "Mohl byste mi, pane, říct co se semnou stalo a jak jsem se sem dostala, prosím? " s pláčem jsem se dožadovala pravdy. "Můžeš vstát? Půjdeme spolu do mého salonku a vše ti vysvětlím." usmál se. "Ach, nemůžu." povzdychla jsem si. "Tak to nevadí, pokusím ti to vyléčit." než muž vešel, pošeptal něco svým poskokům, kteří přišli s ním. Ti se otočili a odešli pryč. Přinesl dovnitř svíčku, kterou položil na zem vedle mě a přivřel dveře. "Ukaž mi ty tvoje rány." pobídl mě a já mu je ukázala. Muž na ně položil dlaň a přejel po nich prsty. V tu ránu byly rány zahojeny. Tohle přece nemůže být špatný muž, pomyslela jsem si. "Tak a je to hotovo, teď prosím pojď se mnou nahoru, tam se ti bude líbit." usmál se a pomohl mi vstát. "A musíme ti dát nové šaty. Tyto jsou celé roztrhané a špinavé a určitě máš hlad." Vyšli jsme po točitém schodišti nahoru a muž otevřel velké kované dveře. Vešli jsme do obrovského sálu s vysokým stropem. Zdi a nábytek byly zdobeny zlatem a diamanty. Uprostřed sálu se nacházel dlouhý stůl z tmavého dřeva a plno pohodlných židlí. "Teď půjdeš se služkou do tvého pokoje a převlékneš se. Potom se vrať sem a dostaneš něco k snědku. U jídla ti vše vysvětlím." řekl muž. To už přicházela služka, vypadala smutně, v obličeji neměla žádný výraz a pohled zastřený. Kývla na mě, ať ji následuji. Poslechla jsem a ona mě dovedla do překrásné místnosti, upravené do stříbrno - modra. Byla tam velká postel s nebesy, knihovna, piano, a dvoje malé dveře. Jedny vedly do modré koupelny a druhé do šatny, kam jsme právě mířily. Služka otevřela dveře a já jsem spatřila stovky překrásných rób a šatů. Nevěřila jsem svým očím, jedny šaty byly zdobeny smaragdy, další zlatou nití a na třetích se třpytily diamanty. Služka mě sjela od hlavy k patě pohledem a začala se hrabat v regálech, plných těchto uměleckých kousků. Vytáhla červené šaty s černým sametem a rudou krajkou. Zkusila jsem je a padly mi jako ulité. Teď jsem se prohlížela ve vysokém zrcadle. Ty šaty se mi velmi líbili. Služka mi zaklepala na rameno a odvedla do koupelny. Tam mi upravila moje havraní vlasy do lesklého drdolu. Když bylo vše hotovo, vrátila jsem se do sálu, jak mi muž nakázal. On seděl na jednom konci toho dlouhého stolu. Já si sedla po jeho pravici. V tu chvíli přišla řada služebnictva a každý z nich nesl talíř nebo mísu nějakého pokrmu. Poslední v řadě byl chlapec, bylo mu kolem sedmnácti a nesl džbán s vínem. Měl tmavé vlasy a bystré oči. Měla jsem pocit, že ho odněkud znám, ale nevím odkud. Usmála jsem se na něj, ale on měl zrak upřený do země. Otočila jsem se na mého hostitele. "Budete mi teda vyprávět?" zažadonila jsem. "Tak dobře. Jela jsi se svou tetou do nemocnice. Vím to, protože můj kočí řídil váš kočár. Bylo ti velmi špatně. Ke vší smůle jste měli nehodu a kočár dostal smyk a najel do stromu. Tvá tetička měla velmi těžké zranění a na místě zemřela. Ty jsi upadla do bezvědomí a utrpěla jsi ty škrábance. Kočí měl jen lehká zranění a donesl tě na můj hrad, který byl nejblíž." vyprávěl muž. Toto mi nepřipadalo moc věrohodně. Na nic jsem si nevzpomínala. Vůbec nic. "A jak se jmenujete?" zeptala jsem se. "Borterg."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog??? :D

Ano, moc! :D
Trochu. :/
Ne :(

Komentáře

1 billieroschet billieroschet | Web | 12. ledna 2011 v 14:58 | Reagovat

paráda.

2 penelopeo penelopeo | Web | 12. ledna 2011 v 15:35 | Reagovat

:D dík

3 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 2. dubna 2011 v 21:54 | Reagovat

hezky to tu mas [:D]

4 penelopeo penelopeo | Web | 4. dubna 2011 v 15:11 | Reagovat

Děkuji. :)

5 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 23. června 2011 v 2:00 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

6 penelopeo penelopeo | Web | 23. června 2011 v 15:57 | Reagovat

[5]: Hele víš co?! :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama