Nebezpečí (7/7)

27. ledna 2011 v 15:40 | Penelope |  Nebezpečí
V lese jsme se zastavili, jelikož se dávno setmělo. Jack si do hlíny načmáral provizorní mapu. Chvíli si něco mumlal a pokyvoval hlavou. "Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu, kterou chceš dřív slyšet?" pohlédl na mě. "Radši tu dobrou." odpověděla jsem. "Dobře, když tě Borterg zajal a odvezl do svého sídla, dost nám zkrátil cestu, takže teď stačí jen takový jeden den a budeme v cíli." usmál se a pokračoval, "Ale špatná zpráva je taková, že za námi jede celičká jeho velikánská armáda zrůd a určitě i on sám.". Ani jsme nespali a pokračovali dál. Při cestě jsem párkrát usnula v sedle, ale ani to mi nepomohlo proti únavě. Tak to pokračovalo celý den. Večer jsme na obzoru zahlédli obrysy hradeb a věží. Strašně jsme si oddechli a ještě zrychlili. V noci jsme dojeli do tohoto města. Všichni obyvatelé Jacka vítali a i mě někdo občas zamával. Zastavili jsme se u paláce místního krále. Tam nás přestrojili, mohli jsme se najíst a přenocovat. Ihned ráno se Jack rozhodl si s králem promluvit. Všechno mu vyprávěl. Tento král byl starší než Borterg ale o to milejší a laskavější. "Hmmm… Válce se podle tvého vyprávění nevyhneme. Podle našeho zvěda přitáhnou k městu až ráno. Musíme se nachystat. Za úsvitu pojedeme do boje." pronesl. Když jsem se ráno probudila, čekala na mě má zbroj. Byla vyrobena z bílého blýskavého kovu. Součástí byl i meč. Ale mně nikdo nevysvětlil, jak se válčí natož jak meč používat. Přepadl mě obrovský strach. Co budu dělat? Za pár hodin jsem stála na bitevním poli s místní armádou. Všichni ve mně věřili. Když se objevili nepřátelé, chtěla jsem zmizet z povrchu zemského, ale strach a obavy mě přikovali k zemi. Borterg a jeho soukmenovci se rychlostí blesku blížili a mně se chtělo brečet. Začalo se válčit a já byla v poslední řadě, v první byla jízda. Viděla jsem Borterga jak běží naproti mně se zdviženým mečem. Couvala jsem, jak jen to šlo. On byl rychlejší a připravil se k úderu. Zavřela jsem oči a čekala smrt, najednou vše ztichlo. Slyšela jsem jen dvoje kroky a poté vrzání dveří. Otevřela jsem oči a viděla svůj pokoj. Ležela jsem ve své posteli a nade mnou stála hospodyně a teta. "Koukejte se, celá jenom hoří. Určitě měla špatné sny. Už běžím uvařit horké kakao, to ji uklidní." řekla hospodyně a odběhla po schodech dolů. Teta si mezitím sedla ke mně na postel, hladila mne po vlasech a řekla: "Neboj se zlato, už je všechno dobré. To byl jen zlý sen."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky? ( výhrady pište do komentářů) :D

Ano, jsou zajímavé :)
Nevím, nečetl jsem je.
Ne, nelíbí se mi. :(

Komentáře

1 Niky Niky | 18. února 2011 v 15:15 | Reagovat

ahojky rposím hlásneš mi tady :http://lulinky-divci-klubik.blog.cz/1102/mega-soutez-1-kolo pro ♥Niky♥ moc rposím prosím prosím ↨ oplatím dkkyoliv!!♥
Krásný blog! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama