Jsem (ne)obyčejná holka... (3/?)

4. února 2011 v 15:44 | Penelope
Škola, šílený ústav. Sedím sama v lavici a klepám do stolu propiskou. Ostatní žáci jsou na tom stejně. Otočím se a nervózně se usměju na Billie. Ta mi úsměv oplatí. Je devět hodin a my vyčkáváme na pana učitele Browna. Dnes máme psát velkou písemku z matematiky. V matice jsem dobrá, ale přesto se mne zmocní pocit úzkosti a v krku se mi vytvoří knedlík. Ať dělám, co dělám, nemůžu se toho pocitu zbavit. Podle tváří spolužáků určitě nejsem jediná.

Vzápětí vrzly dveře a do třídy vplachtil pan Brown. Byl to starší pán, s chomáčky prořídlých vlasů a velmi silnými brýlemi. Nosil dlouhý plášť a při chůzi se hrbil. Přísně hodnotil, ale byl také spravedliví. Pokynul mi, ať zavřu dveře a bez slov strčil dívce sedící před katedrou sešity. Ta se na moment tázavě podívala na učitele, potom vstala a dala se do rozdávání sešitů. Za chvíli i mně přistál na lavici sešit s mým jménem. Učitel si mezitím sedl na svou židli, poklidně usrkl horkého čaje, který v pruhovaném hrníčku stál na okraji katedry a očistil si brýle. Já jsem pomalým pohybem otevřela sešit a nervózně pohlédla na úhledné červené jedničky, které vystupovali z hustého pralesa modrých číslic, naškrábaných propiskou. Doufala jsem, že přibude další. Dívka, co rozdávala sešity, skončila a potichu se usadila zpět do lavice. Jen co dosedla na židli, podal pan Brown zadání testu její sousedce. Ta se zvedla a také se prošla po třídě.

Jen co papír plný příkladů dopadl na mou lavici, honem jsem rejdila očima a zběžně přečetla zadání. "Můžete začít, žáci." poklidně pronesl vyučující a začal něco škrábat do třídnice. Po celé třídě se ozvalo šustění stránek sešitů a vrzání propisek. Začalo se psát. Všechny příklady jsem pochopila, takže teď šlo jenom o správnost a pečlivost.

Po deseti minutách jsem se spokojeným výrazem ve tváři založila zadání do sešitu a odsunula jsem ho na kraj lavice. Byla jsem první, i když jsem každičký výsledek dvakrát překontrolovala. Za pár minut, ještě polovina třídy psala, ale pan Brown řekl: "Končíme. Penelope, vyber sešity, prosím." a vrhl na mě svůj rozvážný pohled skrz tlustá skla jeho brýlí. Zvedla jsem se z lavice a provedla učitelovu žádost. Viděla jsem, že řada spolužáků nemá ani polovinu cvičení. Sešity byly dosbírány a pečlivě uloženy v dřevěné skříňce. Tu pan Brown zamkl a odešel. Žáci si složili pomůcky do tašek a vyšli na prosluněný dvůr.


Seděla jsem na lavičce, houpala jsem nohama a smála se s ostatními děvčaty. "Co máme jako další hodinu?" zeptala se Ef. Pokrčila jsem rameny, ale vytáhla jsem rozvrh. Prstem jsem najela na pátek, druhá hodina. "Společenské vědy." odpověděla jsem Ef. Společenské vědy mě strašně nebavily. Vlastně nebavily nikoho. Jen málokdo v této hodině dokázal nespat. Ten monotónní hlas pana Ketlerberryho by uspal snad i slona.

Pan Ketlerberry byl poměrně mladý, nezkušený učitel s rezatým ohonem. Byl věčně mrzutý a protivný. Ani jeho kolegové ho neměli rádi.

Ještě pár minut jsem se Stellou a spol. klábosila, pak se ozvalo zvonění na další hodinu. Zvedli jsme se a vyšli do druhého poschodí, kde byla ta správná učebna. Sedla jsem si do lavice vedle Billie. Vyndala jsem z tašky penál, sešit a učebnici. "Co jsi napsala do domácího úkolu za ty pravidla slušného chování? Já jsem napsala… " co moje sousedka dál řekla to nevím, jelikož jsem se skrčila pod stůl a horlivě se začala přehrabovat v tašce. To snad není možný, pomyslela jsem si. Neměla jsem domácí úkol! Nejspíš jsem si ho zapomněla dát do tašky. Nemohla jsem tomu uvěřit. Billie zaslechla moje sprosté klení a pochopila, co se stalo. Nabídla mi svůj úkol na opsání. Já jen zavrtěla hlavou, to by bylo k ničemu. Učitel kontroluje podpisy a já se bála mega velkého hryzání svědomí za jeho zfalšování. Byla jsem občas zbabělá. Zkusila jsem ještě jednou prohrabat celou tašku, ale marně.

Dveře se otevřely a místo pana Ketlerberryho přišla slečna Chengová, která učila hudebku. "Milý žáci, pan Ketlerberry se nemohl dostavit, jelikož musel na velmi důležitou konferenci. Máte volnou hodinu." usmála se a zase odešla. Třídou se ozval jásot a mně spadl obrovský kámen ze srdce.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix LastranGe Bellatrix LastranGe | Web | 4. února 2011 v 19:11 | Reagovat

Páni.Nemám slov.Moc pěkné.

2 NikuSh* NikuSh* | Web | 5. února 2011 v 11:06 | Reagovat

Pěkný blog :)

3 penelopeo penelopeo | Web | 5. února 2011 v 12:16 | Reagovat

Děkuji oběma! :D

4 Bellatrix LastranGe Bellatrix LastranGe | Web | 5. února 2011 v 15:47 | Reagovat

Moc ti děkuji za vlídný komentář , ani nevíš jak mě potěšil. Musím se to k něčemu přiznat. Já sem taky chodím každý den :D .

5 penelopeo penelopeo | Web | 5. února 2011 v 19:16 | Reagovat

:) To jsem ráda. :D

6 morcenet morcenet | Web | 5. února 2011 v 22:03 | Reagovat

Hezký blog :-)

7 lucish4 lucish4 | Web | 17. února 2011 v 16:06 | Reagovat

Hezký :) Pamatuješ jak jsme jeden čas taky četli ty knížky Stella a .. :D Z knihovny :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama